20. a 30. léta
40. léta
50. léta
20. a 30. léta
Počátek 30. let znamená rozmach filmového průmyslu v Čechách a s tím spojenou propagaci, kterou zajišťovaly zejména plakáty. Vznikaly v dílnách renomovaných grafiků. Ve 20. letech se tisklo pomocí litografiem jež byla později nahrazena levnějším ofsetem. Postupně se velikost ustálila na dvou variantách: velkoformátový plakát (zhruba 124x94 cm) a tzv. "nudle" (95x31 cm).
Doznívá styl předchozího desetiletí, přetrvává malovaný plakát s motivy tváří či postav hlavních hrdinů, velmi často doslova překreslených z filmových fotografií. Převládají výrazné barevné plochy. V období protektorátu jsou plakáty tištěny s dvojjazyčnými popisky. Po roce 1945 se začíná zavádět nový formát, který vydrží na další dlouhá desetiletí. Velikost A1 (62x84 cm) a A3 (30x40 cm).
Vzhledem k charakteru vznikajících filmů převládají počátkem 50. let především budovatelské motivy, oblíbené jsou postavy dělníků či zemědělců. Stále se pracuje převážně s malbou, stěžejním motivem zůstává lidská tvář. Koncem tohoto období se začíná zúročovat snaha ÚPF o zvýšení výtvarné úrovně českých plakátů, které začíná tvořit mnoho mladých grafiků, malířů či sochařů.
Počátek 30. let znamená rozmach filmového průmyslu v Čechách a s tím spojenou propagaci, kterou zajišťovaly zejména plakáty. Vznikaly v dílnách renomovaných grafiků. Ve 20. letech se tisklo pomocí litografiem jež byla později nahrazena levnějším ofsetem. Postupně se velikost ustálila na dvou variantách: velkoformátový plakát (zhruba 124x94 cm) a tzv. "nudle" (95x31 cm).
40. léta
Doznívá styl předchozího desetiletí, přetrvává malovaný plakát s motivy tváří či postav hlavních hrdinů, velmi často doslova překreslených z filmových fotografií. Převládají výrazné barevné plochy. V období protektorátu jsou plakáty tištěny s dvojjazyčnými popisky. Po roce 1945 se začíná zavádět nový formát, který vydrží na další dlouhá desetiletí. Velikost A1 (62x84 cm) a A3 (30x40 cm).
50. léta
Vzhledem k charakteru vznikajících filmů převládají počátkem 50. let především budovatelské motivy, oblíbené jsou postavy dělníků či zemědělců. Stále se pracuje převážně s malbou, stěžejním motivem zůstává lidská tvář. Koncem tohoto období se začíná zúročovat snaha ÚPF o zvýšení výtvarné úrovně českých plakátů, které začíná tvořit mnoho mladých grafiků, malířů či sochařů.
60. léta
Desetiletí neobyčejné osobitosti a tvůrčí invence je právem nazýváno zlatým obdobím československého filmového plakátu. Vznikají stěžejní díla většiny autorů, mezi něž patří výtvarní umělci jako např. Karel Vaca, Zdeněk Ziegler, Josef Vyleťal...Jejich práce bývají často ovlivněny surrealismem, minimalismem, abstrakcí...Dodnes je toto období ceněno i v zahraničí.
70. léta
Po politickych událostech roku 1968 odchází mnoho autorů do emigrace a nastupující normalizace postupně pohřbívá svobodný autorský rukopis, který tak dominoval v 60. letech. I přesto ještě počátkem 70. let vzniká několik unikátních prací. Postupem času je však zřejmé, že nadčasovost a výtvarnou osobitost minulé dekády nahradila předevsím rutina.
80. a 90. léta
Poslední zde sledované období českého filmového plakátu vystihuje nejlépe výrok výtvarníka Aleše Najbrta: "...někteří tvůrci z šedesátých let dál pracovali, ale ty nejlepší věci udělali dřív - v osmdesátých letech to opravdu aby člověk "pinzetkou" hledal něco dobrého..." Plakát se povětšinou stává nutnou povinností bez větší výtvarné invence.
60. léta
70. léta
80. a 90. léta
Desetiletí neobyčejné osobitosti a tvůrčí invence je právem nazýváno zlatým obdobím československého filmového plakátu. Vznikají stěžejní díla většiny autorů, mezi něž patří výtvarní umělci jako např. Karel Vaca, Zdeněk Ziegler, Josef Vyleťal...Jejich práce bývají často ovlivněny surrealismem, minimalismem, abstrakcí...Dodnes je toto období ceněno i v zahraničí.
Po politickych událostech roku 1968 odchází mnoho autorů do emigrace a nastupující normalizace postupně pohřbívá svobodný autorský rukopis, který tak dominoval v 60. letech. I přesto ještě počátkem 70. let vzniká několik unikátních prací. Postupem času je však zřejmé, že nadčasovost a výtvarnou osobitost minulé dekády nahradila předevsím rutina.
Poslední zde sledované období českého filmového plakátu vystihuje nejlépe výrok výtvarníka Aleše Najbrta: "...někteří tvůrci z šedesátých let dál pracovali, ale ty nejlepší věci udělali dřív - v osmdesátých letech to opravdu aby člověk "pinzetkou" hledal něco dobrého..." Plakát se povětšinou stává nutnou povinností bez větší výtvarné invence.